Veronika Veselá
Velkou revizí rámcových vzdělávacích programů (RVP) se má do školní výuky dostat též důraz na tzv. wellbeing (pocit tělesné a duševní pohody). Potíž je v tom, že málokdo ví, co to přesně “wellbeing” je, a jak ho vlastně učit. Je tak na každé škole, školce, jak wellbeing uchopí a zakomponuje do svého školního vzdělávacího programu (ŠVP). Pokud stále ještě tápete, pomůžeme vám i vaší škole wellbeing uchopit a smysluplně integrovat do výuky.
Existuje mnoho definic wellbeingu u dětí. Nám se líbí tato: “Wellbeing je stav, ve kterém dítě může v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život.” (Partnerství pro vzdělávání 2030+)
Wellbeing je, když děti ví, kdo jsou, a kde je jim dobře.
V Austrálii výzkumníci intenzivně pracovali se 126 dětmi (ve věku 8-15 let) z venkovských i městských lokalit, aby vytvořili ukazatele wellbeingu z pohledu dětí a mladých lidí. Studie došla k závěru, že tři hlavní ukazatele pohody, jak je definovaly děti, jsou pozitivní pocit sebe sama, bezpečí a autonomie. Nedílnou součástí těchto pojmů byly emoční a vztahová pohoda.
Wellbeing z pohledu dětí je…
Pocity štěstí, ale také schopnost integrovat smutek do svého života a umět se s ním vyrovnat.
Pocit bezpečí ve vztazích.
Být morálním aktérem ve vztahu k sobě samému, rozhodovat se ve vlastním zájmu a chovat se dobře ve vztahu k druhým.
Mít autonomii a působnost a být schopen svobodně jednat, rozhodovat se a uplatňovat vliv, cítit bezpečí činit tak i v rámci vztahů s druhými.
Zachování bezpečí a pocitu jistoty. Chápáno ve vztahu k osobnímu bezpečí, pocitu bezpečí v rodině a globálnímu bezpečí.
Mít pozitivní pocit ze sebe sama, včetně toho, že si nás ostatní váží. Mít pozitivní sebeobraz. Dostatek času/vlastního prostoru k přemýšlení.
Mít materiální zdroje, což souviselo s dostatkem peněz na slušnou životní úroveň rodiny. Tyto potřeby nebyly vnímány individuálně, ale soustředily se na to, aby rodina měla dostatek peněz.
Mít dobré prostředí a domov, ve kterém se dá být. Mladí lidé oceňovali otevřené prostory, ve kterých se cítili bezpečně; domov jako místo bezpečí a jistoty; rodinu jako místo pro zábavu a trávení volného času.
(Zdroj:Childhood Wellbeing: A brief overview, 2010)
.
Výzkumy potvrzují, že spokojené dítě bývá úspěšný žák*čka. A zažívat úspěch by měly mít možnost všechny děti. Škola by měla dětem pomoci naučit se o svůj wellbeing celoživotně pečovat. To zahrnuje schopnost pracovat se svými emocemi, udržovat respektující vztahy, uplatnit své silné stránky, plánovat, řešit problémy či zvládat stres. Je toho moc najednou, říkáte si? A kde vlastně začít?
Buďte féroví - začněte u sebe
Děti se učí nápodobou, okoukáváním. Nejde je “opít” líbivou definicí z příručky pro dobrý život. Abychom jako rodiče, učitelé*ky a pečovatelé*ky byli schopni podporovat děti v jejich wellbeingu, je třeba se naučit nejprve pečovat o ten svůj. Teď pár otázek na tělo - tento dotazník se běžně používá ve výzkumu pro testování duševní pohody (wellbeingu).
V posledních 2 týdnech:
Byl*a jsem veselý*á a v dobré náladě… Celou dobu/ Většinu doby/ Více než polovinu doby/ Méně než polovinu doby/ Občas / Nikdy
Byl*a jsem klidný*á a uvolněný*á… Celou dobu/ Většinu doby/ Více než polovinu doby/ Méně než polovinu doby/ Občas / Nikdy
Byl*a jsem aktivní a plný*á elánu… Celou dobu/ Většinu doby/ Více než polovinu doby/ Méně než polovinu doby/ Občas / Nikdy
Probouzel*a jsem se svěží a odpočinutý*á… Celou dobu/ Většinu doby/ Více než polovinu doby/ Méně než polovinu doby/ Občas / Nikdy
Můj každodenní život byl naplněn věcmi, které mě zajímají… Celou dobu/ Většinu doby/ Více než polovinu doby/ Méně než polovinu doby/ Občas / Nikdy
(Skórování: Celou dobu - 5/ Většinu doby - 4/ Více než polovinu doby - 3/ Méně než polovinu doby - 2/ Občas - 1/ Nikdy - 0
Hrubý skór dosahuje hodnot od 0 do 25, přičemž 0 je nejhorší a 25 nejlepší možná kvalita života.
Zdroj: Wellbeing test WHO-5)
Každý máme občas “den blbec”, nebo prožíváme náročné období. Nikdo po nás nemůže chtít, abychom chodili trvale s úsměvem na tváři. Život přináší výzvy nám všem a jsou to právě děti, které nejvíce ocení naši upřímnost a autenticitu. Pokud je ale naše emoční pohoda dlouhodobě pod bodem mrazu, je nejvyšší čas zapracovat na svém wellbeingu. Vyučující, jejichž wellbeing je ohrožený, nemohou podporovat wellbeing svých žákyň a žáků. A platí to i naopak.
Šťastný*á učitel*ka, šťastné děti.
Jako pečovatelé či rodiče máme zodpovědnost nejen za sebe, ale i za děti, které jsou nám svěřené. Jaké vzory jim nyní předáváme, takový bude s největší pravděpodobností i jejich život v dospělosti.
“To se hezky řekne, ale jak to máme asi tak při všech zvyšujících se nárocích a každodenních povinnostech udělat?” říkáte si.
Rodiče i pracující s dětmi by měli mít schopnost vcítit se do duše dětí.
Tak to alespoň vidí moderní psychologie. Pokud se vám nechce věnovat studiu na univerzitě nebo pročítání článků z oblasti psychologie není zrovna vaše oblast zájmu, nezoufejte. Vhled do dětské duše zprostředkuje pravidelný rozhovor s dětmi nad jejich zájmy, obavami a potřebami nebo třeba prostá pozornost.
Pozornost je klíčem k vnímání sebe samých, svých myšlenek, pocitů, emocí a potřeb, ale i svého okolí - tedy žactva a jejich potřeb. Někdy se nároky na pracovní nasazení učitele přirovnávají k pilotu letadla - 30 dětí ve třídě a skákání pozorností od potřeb jednoho k druhému, k tomu soustředění na vyučovanou látku…k tomu všechna ta byrokracie, schůze vedení školy, příprava na hodiny. Je toho na nás opravdu hodně, pro naše se svěřence snažíme dělat první poslední, a tak není divu, že pozornost k sobě samým a našim základním potřebám, jako je třeba vyčůrat se, napít a najíst, je až na posledním místě. Zamysleli jste se ale někdy, jaký příklad tím dětem dáváme?
Abychom mohli vůbec začít vnímat sami sebe - svoje potřeby, emoce, a pocity, a také svoje okolí, je třeba si jich nejprve všimnout.
Opomíjené potřeby a emoce, plná hlava neustále vířících myšlenek (co všechno ještě musím udělat, co jsem neudělal*a, plánování, obavy o budoucnost…) znamenají stres pro naši nervovou soustavu a celé tělo. Snížit stres a pomoci rozvíjet všímavost pomáhá mindfulness.
Mindfulness je naše přirozená schopnost přenést pozornost do přítomnosti a vnímat věci plně, s přátelským zájmem, uvolněně, bez posuzování a s odstupem. Pokud tuto schopnost rozvíjíme, může snížit stresové reakce naší mysli a těla, pomůže nám se lépe soustředit a být k sobě i svému okolí laskavější.
Právě skrze rozvoj mindfulness přispíváme k wellbeingu učitelů*ek, dětí i mládeže.
Efektivně, nedogmaticky, hravě a hlavně prakticky.
A od dětí se také můžeme učit. Děti mají přirozeně dobrou všímavost ke svému tělu. Jsou se svými pocity a emocemi ve spojení často lépe, než my dospělí. Chíli si hrají, chvíli pláčou, chvíli se vztekají. Emoce se u nich přirozeně střídají. S postupným dospíváním a socializací se učí emoce potlačit a vyhovět okolí. Ztrácejí tak sami sebe a zadělávají si na pozdější stres a k němu přidružené fyzické a psychické problémy. Společným cílem pedagogů, vychovatelů a rodičů by mělo být děti ve všímavosti podporovat a pomáhat jim rozvíjet tuto dovednost, kterou máme všichni.
Pozitivní výsledky rozvoje všímavosti dokládají četné vědecké výzkumy.
Výhodou všímavosti je, že začít rozvíjet ji můžeme v jakémkoliv věku. Její kultivace pro nás vždycky bude přínosem. U pedagogů*žek podpoří redukci stresu a zvýší sebevědomí. U dětí přispívá k pozitivnímu pocitu sebe sama, autonomii a bezpečí. U všech pak přispívá k lepšímu zvládání emocí, posiluje se celistvé a empatické vnímání sebe a ostatních.
Přečtěte si více o mindfulness v našem odborném článku ZDE.
Zdroje:
Partnerství pro vzdělávání 2030+ https://www.wellbeingveskole.cz/
Childhood Wellbeing: A brief overview, June Statham and Elaine Chase, Childhood Wellbeing Research Centre, August 2010 https://assets.publishing.service.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/183197/Child-Wellbeing-Brief.pdf
Wellbeing test WHO-5 https://www.opatruj.se/otestujte-se/well-being-test-who-5
Kommentare